Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 100
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Eova řeka

za Tue Jan 23, 2018 6:25 pm
avatar
Centaur
Počet postů : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Eova řeka

za Sun Mar 04, 2018 2:45 pm
Jako obvykle si vzal hlídku, aby byl alespoň trochu k užitku, když už skoro nikoho netrénoval. Vlastně se domluval s Monou, jak jí potkal na pláži, ale tu od boje o vlajku neviděl. Těžko říct, co se jí stalo, ale nejspíš by se smál, kdyby nakonec vyplulo na povrch, že nevylezla ze srubu díky zlomenému nehtu. Dobře nebude 'zlý', ale sama povídala, že je na ně háklá, takže vlastně jen konstatuje vtipné možnosti. Ale to je fuk, teď by se měl hlavně soustředit na hlídku. Zrovna procházel po proudu Eovy řeky a očima pročešával okolní stromy, jestli se v jejich stínech nenachází něco nebo někdo nebezpečný pro tábor a jeho obyvatele. Jako skoro vždy nic. Tady byl klid, ale, kdyby hlídkoval třeba v jižních lesích, to už by byla jiná. Nakonec se jako nejnebezpečnější -nebo spíš nejotravnější- ukázali najády, které si hrály na břehu řeky a začaly po něm cákat vodu, protože byl tak zažraný do hlídkování, že si jich ani nevšiml. "Ale no tak, ten krunýř jsem zrovna vyleštil. Teď na něm budu mít šmouhy." Zasmál se a káravě kroutil hlavou. Nemyslel to ani v nejmenším vážně. Nebyl takový, že by se zlobil díky takovéto hlouposti, navíc ho ten krunýř -tedy pancíř, brnění nebo jak tomu kdo říká- vůbec nezajímal. Škrtil ho, omezoval jeho pohyb a potil se v něm, takže mu to bylo jedno. "Poroučím se dámy, moc práce, ale určitě vám sem pošlu nějakého nebožáka, aby vás pobavil." S úsměvem předvedl pukle -tedy aspoň do té míry, jak to jeho tělo dovolovalo- a vydal se po proudu. Najády si z jeho odchodu nic nedělaly, takže mu nikdo nebude nic vyčítat, když pro jednou bude vážně dělat svoji práci. Proto nasadil zase hlídkovací režim a šel dál po proudu.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 24
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Eova řeka

za Sun Mar 04, 2018 3:59 pm
Od mého příchodu do Tábora již uplynul nějaký ten pátek a já si stále připadám jako ve stupidní noční můře, která mě ne a ne pustit ze svých spárů. Určitě jsem se zbláznil a všechno tohle se odehrává jenom v mé hlavě, zatímco mé tělo leží na nemocničním lůžku a doktoři se ho snaží přimět k životu. Jak jinak bych mohl skončit na místě jako je tohle? Místě, kde každý tvrdí něco o Bozích a nestvůrách a pohádkových bytostech. Proti lidem uznávajícím náboženství jsem nikdy neměl předsudky. Jí na nic z toho sice nevěřil, ale jejich svobodnou vůli jsem jim neodpíral. Každý smí věřit tomu, čemu chce. Ve chvíli, kdy jsem se však dostal do Tábora, se celý tenhle můj názor začal rozpadat. Tady v Božstvo nejenom věří, ale dokonce si hrají na jejich potomstvo. Prostě...co? Nerozumím tu naprosto ničemu. S ostatními "táborníky", nebo jak, že se nám tu říká, se snažím do kontaktu přicházet co možná nejméně. Jasně, ta chatka, do které mě spolu s nemalým počtem dalších lidí zavřeli, je sice nacpaná k prasknutí, ale zároveň se v ní dá i dobře ztratit. Stačí na nikoho moc nezírat, všechno jim odkývat a všímat si vlastních věcí. Nepochybuji o tom, že kdybych teď nějakého kolemjdoucího zastavil a zeptal se ho na moje jméno, nebude ho znát. A ačkoliv v této davové neviditelnosti spočívá jistá síla, nedokázal jsem v té chajdě zůstat věčně.
I proto teď mířím daleko od všeho toho ruchu s myšlenkou si vyčistit hlavu a zapomenout na všechny ty nesmysly. Netuším, kam kráčím, ale jdu rychle. Jemný vánek mě šimrá na tvářích a já klopím hlavu, aby si mě náhodou neodchytl nějaký vedoucí a nerozhodl se po mně něco chtít. Normálně s tím nemívám problém a pomáhám dospělým tam, kde je třeba, ale dneska ne. Teď potřebuju klid. A pohyb. Ženu se kupředu a nevnímám, že se mi terén postupně mění pod nohama. Kamení, listí, kopeček a zase spád. Nevnímám vůbec nic z toho, a to je vždycky velká chyba. Kdyby jsem měl sluch v pořádku a nebyl jsem tak ponořený do vlastních myšlenek, možná bych si i všiml, že mé kroky směřují k řece, a že tu nejsem tak docela sám. Ovšem já místo zbystření ještě zrychlím a zasunu ruce hluboko do kapes své černé mikiny. Nohy mi podjedou na kluzkých kamenech a já se to rychle pokusím vyrovnat, přičemž popoběhnu o pár kroků dopředu. Tak tak to ustojím, ale mé tělo se zarazí o někoho přede mnou. Čtyři koňské nohy mi napovídají, že se jedná o zvíře. Oddechnu si, že mě moje nepozornost nedostala do větších nesnází, zvednu pohled a ustoupím o dva kroky stranou. Prohlédnu si ono zvíře a dokonce mám chuť k němu vztáhnout ruku a pohladit ho, jenže zarazím se hned, co povysunu ruku z kapsy. Tenhle tvor má sice koňské tělo, ale jestli si dobře vzpomínám, obyčejný kůň má taky koňskou hlavu. A ne lidský trup! Výraz v mé tváři se dá na okamžik srovnat s tím, který patří dědečkovi s infarktem, ale rychle ho zase zaženu a pro jistotu ustoupím o další krok vzad. „No tak...", povzdechnu si. Přišel jsem se vyvětrat, zapomenout na všechny ty řeči o nadpřirozenu, a v první řadě narazím na tohohle? „Prosím, že je to jen nějaký vtip...", vyřknu možná hlasitěji, než je třeba. Ale to já nemohu porovnávat, když se neslyším. „Promiň, ale vážně jsem teď chtěl být sám", vyřknu unaveně. Ani si neuvědomuji, jak idiotsky teď musím znít. Do někoho si to vrazím a ještě to podám tak, jako by to snad měl on v plánu... Vážně inteligentní. Ale já si nemůžu pomoct.
avatar
Centaur
Počet postů : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Eova řeka

za Sun Mar 04, 2018 5:48 pm
Po chvíli pročesávání okolí pohled si všiml vetřelce. Fajn, vetřelce ne, ale prostě nějakého kluka, co byl určitě táborník. Nejspíš takový, co zdrhá před tréninkem a dalšími povinnostmi v táboře. Na ty měl Chrys poslední dobou štěstí, jak se zdá. Asi by umřel smíchy, kdyby to byl další potomek od Afrodity. Každopádně toho kluka chvíli sledoval. Še, šel, šel a potom už jen viděl, jak uklouzl a div neryl hlavou ve hlíně, než zabrzdil svůj pád o něj. Ne, že by to s ním byť jen hnulo, ale bylo to neslušné, zvlášť když ho navíc ignoroval a teď o něj bude brzdit? Tomu se říká špatná výchova, jen co je pravda. Ale bral to s klidem, vlastně se i smál, když si potom všim toho jeho výrazu, jež by jen s těží dokázal popsat. Každopádně u něj vykouzlil pobavený úsměv, i když to možná i trochu zamrzelo, že se tak zhrozil, ale asi toho po těch děckách nemůže chtít toik, no ne? Přeci jen většina z nově příchozích bývá z jeho koňského zadku celkem dost vydřená a vyjukaná, takže tak. Následně se na něj podívá ale značně nechápavě, až nakrabatí čelo. "Vtip? Vždyť jsem nic neřekl, jako jo... Počkat, ne." Postupně mu možná začalo i docvakávat, co tím ten kluk myslel, ale radši to nechal být, aby nevypadal jako blb víc, než je nezbytně nutné. Ještě by pak měli za blbce i Cheirona. I když to by byla svým způsobem i prča. Přeci jen velký moudrý Cheiron a uplně opačné smýšlení o něm. Bylo by to vtipný, minimálně on by se smál, ale zpět ke klukovi. Po jeho vytknutí mu, že chtěl být sám, tak nějak znervozní, načež se koukne do země a začne hrabat přední nohou. Vlastně nic neprovedl, ale... Ale. Prostě si přišel trochu hloupě, jak jinak to říct. Potom se na něj podíval a snaži se zformulovat v hlavě smyslupnou větu, protože ho trochu připravi o řeč. "No, já tady mám práci... To už se tak stává a navíc tady v okolí nejsi skoro nikde sám, tady u řeky běhaj najády v lese další různí tvorové.." Nemohl si vzpomenout ani na jednoho z nich, takže znovu znervózněl a začal se škrábat na zátilku. "..všude na někoho narazíš." Usmál se sledoval ho. Nepřišel mu nějak zvlášť divný, ale malinko možná jo. Pozorně si ho prohlížel s hlavou na stranu, než začal kecat dál. "A ty, krom toho, žes chtěl být sám, tu děláš co? Nechci se tě nějak dotknout, ale mám takový dojem, že tu nebudeš dlouho a asi by ses neměl potulovat sám takhle po okolí. Sice to tu hlídáme, ale i mistr tesař se někdy utne." Furt ho zkoumal a měřil si ho pohledem. Vážně z něj byl trochu nervózní, takže nepřestal ani nohou hrabat v zemi.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 24
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Eova řeka

za Sun Mar 04, 2018 6:49 pm
Vážně nevím, co mě to popadlo. Moje typické "kryj si záda a nenech se rozhodit" dnes vypadalo jako "zírej do země a naraz do prvního..eh...mutanta, kterého potkáš." Zkrátka toho bylo moc. Příliš mnoho pošetilostí, které se mi snažili vměstnat do hlavy a naivně věřili tomu, že jim to zbaštím. Nedávalo to žádný smysl a já si na chvíli začal i přát, abych se vrátil do svého pronajatého bytu a vše zůstalo zcela normální. Ale jen na chvíli. Kdyby to bylo mé opravdové přání, proč bych odtud potom prostě neodešel? Má mysl se plní nesmyslnými otázkami, ale všechny jsou zahnány v okamžiku, kdy se můj čtyřnohý společník začne smát. Vytáhnu ruce z kapes - snad instinktivně, kdyby byla potřebná rychlá reakce -, ale k ničemu víc se zatím nemám. I když je divné mluvit s polokoňem, necítím z něj žádnou skutečnou hrozbu. „Mně to moc legrační nepřišlo, ale jak myslíš..." Znatelně myknu rameny, vážně nemám v plánu mu to vymlouvat. Jestli se chce zasmát, tak prosím. Přemýšlím nad tím, jak bych se ho mohl co nejefektivněji zbavit, protože nemám na vykecávání náladu. Jak už jsem řekl, stejně jsem jen v kómatu a celé se mi to zdá, takže nevidím důvod konverzace s přeludem. Leda, že by to byla nějaká zkouška... Můj další myšlenkový pochod je přerušen a já urychleně upnu zrak ke rtům onoho koňomuže se zjištěním, že už tu na mě nějakou chvíli mluví. Postřehnout stihnu jen poslední větu, a tak se zamýšlím nad tím, jestli mu vůbec něco říkat, nebo se prostě otočit na patě a odejít. Moje svědomí mě však nakonec utéct nenechá. Obluda, neobluda, je to živá bytost a nezaslouží si, abych se k němu choval jako vůl. Ne, že bych tak už dost nepůsobil... Zhoupnu se na patách a odkašlu si, abych získal čas na uvážení mých dalších slov. Ve spáncích mi nepříjemně tepe, ale to mě nemůže vyvést z míry. Koutkem oka zahlédnu, jak osoba přede mnou hrabe v zemi jedním ze svých kopyt, a ihned si to vyvodím jako znak nervozity. Jen nějak nerozumím tomu, co by ho mělo znervózňovat... možná moje chování? Rychle nad tím zatřesu hlavou, ve snaze zahnat ty myšlenky, a podívám se společníkovi do očí. „Omlouvám se, jestli jsem tě nějak zaskočil... neměl jsem to v plánu." No jasné, kdo by taky schválně narážel do koňských zadků, hm? „Nechci dělat potíže", řeknu vážně a modlím se, aby v jeho předchozím monologu nebyla i nějaká otázka, kterou jsem nezodpověděl. Povytáhnu si rukávy od mikiny, páč mi mají neustálou potřebu padat, a napadne mě, že bych vlastně nemusel hned odcházet. Tenhle tvor, ať je to cokoliv, by možná věděl něco víc o tomhle místě. „Hele...jsem tu teprve chvíli a vůbec se tu nevyznám. Ničemu tu nerozumím..." Moc dobře se to nepřiznává, je to jako nepříteli přímo pod nos vystavit svoji slabinu, ale třeba mi ten maňík pomůže. „Za prvé by mě zajímalo, proč jsem tady - jakože v Táboře. A potom taky absolutně nevím, jak se tu mám vyznat." Sleduji jeho tvář, aby mi tentokrát vůbec nic neuniklo. Ani sám nevím, co si od toho slibuju. Že mi konečně řekne rozumnou pravdu? Něco, co nezní jako úryvek vytažený z nějaké smyšlené mytologické Bible? Vždyť má koňskou prdel, proč by říkal něco, co dává smysl? No...Ale za pokus to stojí.
avatar
Centaur
Počet postů : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Eova řeka

za Sun Mar 04, 2018 7:58 pm
Jak tak na něj koukal, vážně mu připadal takový divný. I když ne, to je takové hnusné slovo, dejme tomu, že mu přišel zvláštní, ale asi nebyl tak bystrý, aby přišel na to proč. Choval se jaksi zvláštně, obzvlášť ho vyvádělo z míry, jak se na něj dívá. Bylo to jaksi podivné, jen co je pravda. Dlouho nezažil, že by ho někdo znervózňoval, když nepočítá vedení tábora. Bavil se s táborníky, ano, štvali ho někteří, ano, ale tohle se mu ještě nestalo. Potom se ale musel zasmát, i když stejně trochu křečovitě, ale už to bylo lepší, když se rozkecal, celkem. "Neomlouvej se, mě si nezaskočil... Vlastně jsem tě pozoroval asi pět minut, než si mě použil jako brzdítko." Následně se ale zatvářil naoko vážně a položil ruku na jílec meče, který měl u pasu. "Nedělání potíží bych ti radil hochu, jinak bych se musel postarat, aby si je nedělal." Snažil se znít zlověstně, ale stejně to vyšlo vniveč, když mu začaly cukat koutky a se zase musel usmát. No jo no... Byl špatná herečka, ale to nevadí, jemu to teda aspoň nevadilo. Proč by se měl stydět za to, že neumí lhát a přetvařovat se? To je spíš ctnost, no ne? Takže si s tím ani nedělal hlavu. Prostě kentaur spokojený sám se sebou. Už taky konečně přestal rýt kopytem v zemi. Kluk se začal bavit a z něho nervozita pomalu opadala. Dokonce mu i potvrdil, že tu není nijak dlouho a bez problémů, takže se ho jeho slova asi nedotkla, tudíž bylo všechno v pořádku, než se tedy zarazil a nedůvěřivě si ho změřil. Trochu ho to zarazila a zase moc nevěděl co říct. "Tobě to nikdo neřekl?" Zamyšleně se podrbal na zatylku a potom založil ruce na hrudi. "No... Ona je to tak, že tohle místo je přesně určeno pro lidi jako seš ty a seš tady protože seš dítě nějakého z řeckých bohů, nevím, jestli víš, od kterého seš, ale každopádně seš polobůh a seš tady víceméně pro svoje vlastní bezpečí a aby ses naučil sám brát, kdyby si to někdy potřeboval...?" Tohle vysvětlování nerad podstupoval, nikdy si nebyl jistý, jak přesně to vlastně mají, takže není divu, že se tvářil skoro, jako by ho mučil a každou chvíli od něj očekával ránu, prostě nepříjemné téma no. "A jesti se tu nevyznáš, tak můžeš vyfasovat mapku, nebyl by si jediný, kdo ji má." Zkusil se normálně usmát a čekal jeho reakci.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 24
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Eova řeka

za Sun Mar 04, 2018 8:43 pm
„Jo, dejme tomu, že jsem byl trochu moc zamyšlenej." Pokusím se vysvětlit předchozí situaci a v mysli zakleju, když zmíní, že už mě tu nějakou dobu sledoval. Vážně, ještě, že tu nejsou silnice nebo koleje, s takovou by ze mě totiž opravdu vůbec nic nezbylo. Takhle jsem sice narazil do polokoně, ale aspoň jsem ten náraz absolvoval v jednom kuse. Jeho následná reakce mě nijak nevyděsí... za prvé ten tón hlasu neslyším a za druhé byl ještě před chvílí docela nervózní na to, aby se mě tu najednou pokoušel zamordovat. Ale kdo ví, třeba byl nervní z toho, že ho při té vraždě někdo nachytá. Tahle naprosto nepotřebná myšlenka mě však nezůstane obtěžovat dlouho, protože se za moment zase usmíval. Přesto si však neodpustím poznámku. „To nebude třeba. Stačí říct a zmizím." Pozvednu ruce a myknu rameny. K odchodu se však nemám, jen ukročím do strany, abych se mohl opřít o strom. Ruce přitom založím zpět do klokaní kapsy od mikiny a dokonce i pohled na chvíli obrátím ke korytu řeky po našem boku. Když se na něj znovu zadívám, akorát mi začne odpovídat na otázku... a rozhodně ne tak, jak jsem doufal. „Zadrž... takže tohle je něco jako skrýš pro děti bohů?" Obočí mi vyjede vzhůru už jen při tom, jak hloupě to zní. Nejradši bych mu teď a tady dal přednášku o tom, jak to doopravdy funguje, a že mu tohle za žádnou cenu nehodlám uvěřit, ale zdržím se toho. K ničemu by to nevedlo a akorát bych tím zpochybnil samotnou existenci toho tvora... Bylo by to jako říkat, že nevěřím na to, že tu přede mnou teď stojí. To, že jde nejspíš jen o sen, je vedlejší... „Ne, nevím čí jsem dítě", řeknu, jako by to bylo nad slunce jasné, a stěží se ubráním uchechtnutí. „Takže to, že vidím všelijaké nestvůry, je zapříčiněný mým původem? Mým rodičem?" Nejradši bych se tomu zasmál, jenže problém je, že už to není legrační. Oni to myslí vážně...všichni. Napřímím se, vytáhnu pravačku z kapsy, frustrovaně si jí prohrábnu vlasy a s povzdechem ji zase strčím zpět. „Jo, ta mapka by se hodila", přitakám, ochotný se bavit o čemkoliv jiném, hlavně už ne o těch výmyslech. „Kam pro ni můžu zajít? Nebo je nosíš po kapsách?" Sjedu ho pohledem a usměju se, abych trochu odvrátil to napětí. „Ty jsi taky nějaký potomek bohů, nebo..." Nechám to vyznít a nakloním hlavu na stranu, oči nespouštím z jeho tváře. Veškerých pokusů o útěk či ukončení konverzace už jsem se vzdal.
avatar
Centaur
Počet postů : 17
Zobrazit informace o autorovi

Re: Eova řeka

za Wed Mar 07, 2018 8:29 pm
Protočí očima nad jeho poznámkou o zamyšlení a snad by mohl i doufat, že si toho ani nevšiml, protože je o dost vyšší než on, takže se mohl třeba zamyslet a nevšimnout si toho. Nad čím se někdo v jeho věku zamýšlí... V duchu se usmál myšlence a sledoval jeho další počínání. No, možná mu přišlo, že se chová trochu jako frajírek z řad takových Areovců, i když ne, to ne... Možná nějaká horší odrůda Apolonovců - ano, horší odrůda, nebude do toho řadit i sebe -, ale těžko posoudit i výjímky se najdou a taky je pravdu, že nemůže někoho soudit, když se možná jen snaží působit ledabyle a nad věcí. I děcka mají přeci jen city, hormony a kdo ví, co ještě. Navíc je to ten nováček, takže může být uplně v háji! "Nebude potřeba, ale... Možná by si mě trávit čas s ostatními táborníky, aby ses zaběhl do režimu a taky bys měl chodit trénovat..." Trochu se nad tím zamyslel. Třeba by mu mohl nabídnout, že mu pomůže s tréninkey, ale nevypadal ze zjištění svého původu dvakrát nadšeně, takže radši ani nechtěl nic říkat o tomhle, aby ho chudáka nevyplašil. Ale pak se neskrývaně zasměje jeho dalším slovům, i když na nich nebylo nic tak moc vtipného, když si je zpětně přehrál v hlavě. Takže si trochu nervózně odkašlal, než začal znovu mluvit. "No, já bych to nazval spíš výcvikové středisko pro děti bohů, aby se už skrývat převěže nemusely a mohly žít s pocitem bezpečí venku." Zdálo se mu, že to dává alespoň častečný smysl, takže už to dál nerozváděl, aby se do toho úplně nezamotal. I když ten kluk mu na takovou situaci pečlivě nahrává, jak se zdá. "Hele, to se časem dozvíš... A k tomu dalšímu. Já fakt nemám páru, jak to vy máte, měl ses zeptat spíš Cheirona, ten o tom má přehled. Mluvils s ním, ne?" Zamyslel se nad tím a v duchu si vynadal za tak hloupou otázku. Jistěže s ním musel mluvit, jako každý nováček, co přijde do tábora, ale tenhe asi nedával moc pozor a teď týrá jeho... A to mu nic neudělal. Ale, jak se na něj tak díval, začal uvažovat, jesti neudělal nevědomky něco jemu, protože vypada trochu víc nakrkle. "Promiň, ale nemám zrovna moc kapes, takže budeš muset zajít třeba na Cheironem... A můžeš se ho rovnou zeptat na všechno, co tě zajímá o původu a tak všeljak..." Pro změnu si prohrábl vlasy on, protože z toho začínal být trochu psychicky mimo, ale pořád to šlo. Zatím... Poté ale přišlo o něco příjemnější téma, i když taky toho o svém původu moc netušil. "Můj otec je Apollón a matka nějaká nymfa. Nejsem si jistý, kdo to je, nepoznal jsem ji... Ale, jestli tě to uklidní, vypadáš... No, trochu vyjukaně, tak ty budeš vypadat normálně jako člověk." Pokusil se o povzbudivý úsměv, i když to moc nešlo, protože měl nutkání se začít tlemit.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 24
Age : 19
Zobrazit informace o autorovi

Re: Eova řeka

za Sun Mar 11, 2018 5:08 pm
Jeho protočení očí by mi uniklo pravděpodobně jen v okamžiku, kdy bych se díval někam jinam než na jeho tvář, ovšem já hleděl přímo do těch očí. Ta reakce se mi vlastně moc nezamlouvala. Tvářil se, jako bych mu snad povídal nějaké nesmysly, přitom jediným nesmyslem tu byl on... Ale nehodlal jsem to řešit. „Hele, o tom, s kým trávím či netrávím čas, si budu rozhodovat s dovolením sám". Vážně nevím, co by se změnilo, kdybych s ostatními táborníky více komunikoval. Pokrčím rameny. „A vůbec... já trénuju. Sice preferuju samostudium, ale jestli jsou trenéři tak důležití, budiž." Nakloním hlavu na stranu a povzdechnu si, neschopný normálního uvažování. Tábor, Bohové, nestvůry, táborníci - ta slova mi bez ustání běhají hlavou. Snažím se je vytěsnit a soustředit se na něco jiného, ale je to, jako by se mi v hlavě překřikovaly a hašteřily se o tom, které z nich mě dokáže rozhodit nejvíc. Pohodím vlasy, přičemž jediným důvodem tohoto gesta je snaha ty myšlenky utišit. Protáhnu ruce nad hlavou a zívnu, dělám cokoliv, aby mě přestala bolet hlava. Když stáhnu ruce zpátky a znovu navážu s kentaurem - ha, to je to slovo! - oční kontakt, zahlédnu jeho úsměv. Nerozumím tomu, co ho pobavilo, ale přinutí mě to zbystřit. „Výcvikové...středisko", zopakuju po něm a přikývnu, trošku se napřímím v zádech. „Takže se tu učíme přežít ve vnějším světě?" Nechce se mi to přiznávat, ale částečně to dávalo smysl. Tedy jen to s tím táborem, ne to ostatní. Po jeho dalších slovech se zasměju tentokrát já, to s těmi kapsami měl být pokus o vtip. Pak zvážním. „Chei..?" Tomu slovu ani nerozumím, natož, abych ho vyslovil. Ušklíbnu se a zapřu dlaň o kmen stromu někde v úrovni své hlavy. Když se tak zamýšlím, možná už jsem o tom Chei-cosi něco slyšel. Je možné, že jsem s ním i mluvil, ale opravdu si nejsem schopný vzpomenout. Po mém příchodu do Tábora jsem byl tak zmatený a umíněný si nic nevyslechnout, že mi nejspíš spousta informací unikla. Ale co se dá dělat. „Tak jo, třeba ho i najdu." Nepatrně se uchechtnu nad tím faktem, že vlastně ani netuším, kde teď jsem...natož, abych někoho našel. Jeho zmínka o Apollónovi mi nic neřekne, a tak to radši nechám plavat. „Tak teda díky za uklidnění." Vyzní to docela netečně, ale pokusím se to zachránit aspoň úsměvem. Jak se nad tím zamyslím, uvědomím si, jak nezdvořile se celou dobu chovám. Energicky se odpoutám od stromu a rozejdu se blíže ke kentaurovi, kterému vzápětí nabídnu ruku. „Když už jsi tedy naznačil, že se mám víc zajímat o ostatní... Jsem Calix", představím se. Sice jsem to měl udělat hned na začátku, ale lepší pozdě, než nikdy. „A vůbec, určitě jsem tě od něčeho vyrušil. Asi se tu netouláš jen tak pro zábavu, takže jestli chceš, můžu odejít. Stačí mě jen nasměrovat zpět k táboru."
Sponsored content

Re: Eova řeka

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru