Share
Goto down
avatar
Mrcha mrňavá
Počet postů : 100
Zobrazit informace o autorovihttp://olympians-rp.forumczech.com

Umělecký koutek

za Tue Jan 23, 2018 6:07 pm
avatar
Unclaimed
Počet postů : 14
Age : 19
Location : Hermes' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Umělecký koutek

za Sun Feb 11, 2018 1:30 pm
Noha střídá nohu a ona tak utápějíc se ve vlastních myšlenkách střídá nejrůznější cesty a potuluje se všude možně, stále nejistá kam vlastně chtěla původně jít. Trénink nepřipadal v úvahu, vlastně pochybuje, že by se to obešlo bez kázeňských poznámek, když od posledního instruktora z arény zdrhla dřív, než se s ním Thomas stihl vůbec dát do řeči. Lenost se nezapře. Možná někdy, jelikož se plánuje zapojovat do táborových aktivit, i když ne s nadměrnou ochotou, to by byl pro ostatní od ní až přílišný dar. Myšlenky se rozplynou jako oblaky mraků, když na scénu přijde jedno pevné rozhodnutí o tom, kde konečně složí svoje ušlapané nohy a celkově svoji maličkost. Sama by pořádně nedokázala vysvětlit, proč jde zrovna sem, možná chtěla vyvolat nějaké potlačené pudy, co se umění týkalo. Chtěla najít skrytý talent, možná tak skrytý, že ho ani nenajde. Kdo ví.
Umělecký koutek - místo, kam se chodilo plno táborníků uklidňovat a v podstatě tady každý rozvíjel svůj cit pro malování, modelování a bůh ví co ještě. No a pak tu byli tací, jako je Thea. Prostě sem nakráčeli a se štětcem v ruce vykouzlili tak maximálně něco, co by ocenila družinářka dětí ze speciálních škol. Nakonec to stejně končilo právě tak, že se svojí trpělivostí prskla na plátno barvu a víc se k ničemu nevracela. Někdo tomu říká abstraktní umění a někdo zase záchvat epilepsie. Možná by se to chytlo, možná by na tom vydělala miliony, kdyby ovšem barva neskončila mimo plátna i všude kolem, při čemž jí přinejlepším pokárá jen nějaký satyr, protože Cheirón na mladé talenty tolik času mít nemůže. Hluboký nádech sehraný s momentem, kdy vejde do rozlehlé místnosti a rozhlédne se kolem, bylo tu celkem prázdno, ale kam okolo dohlédlo, tam byla buď rozpracovaná socha nebo koutek, od kterého jakoby si někdo odběhl na záchod. Párkrát se projde mezi stojany než usoudí, že přece jen bude svůj talent netalent rozvíjet. Popravdě když se soustředila, povedlo se jí i něco kloudnějšího než sluníčko a louka s kytičkami. Vesměs jí i čmárání na papír vždy uklidňovalo, ale stále se nic z toho nevyrovnalo zpěvu. Možná proto si tiše prozpěvuje Eye of the Tiger když plátno připevňuje na stojan a sbírá kolem sebe štětce, aby je pečlivě dala do kelímku a následně přešla ke stolu s barvami, kde to vypadalo (jak jinak) jako po výbuchu. Tuby napůl vymačkané a stůl rozjasněný každou z těch barev, kterou tuba obsahovala. Do ruky jí padne červená barva, kterou se pečlivě pokusí vytlačit na paletu, ale něco je špatně. Kde nic tu nic. Barvy už je málo a někdy jí přišlo, že to chtělo mít talent i na tohle. Možná by bylo jednodušší vzít jinou, povaluje se jich tu všude tolik, ale to by nebyla ona. Protože proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že ano? Tubička otočená proti sobě a přece jen povedlo zmáčknout ji tak, aby se barva dostala ven - přesněji aby vyprskla tmavovlásce na obličej. "Krucipísek!" Výkřik kombinovaný s nepatrným leknutím, když jí to zlo chrstlo do obličeje.
avatar
Son of Hypnos
Počet postů : 3
Age : 24
Zobrazit informace o autorovi

Re: Umělecký koutek

za Sun Feb 11, 2018 2:00 pm
Prstíkmi rýchlo pohyboval ani čoby hral na imaginárny klavír, ktorý vidí jedine on alebo nejaké autistické dieťa (niečo mu však hovorilo, že ak získate gény dávnych božských entít, sotva môžete trpieť vážnejšími duševnými - alebo aj fyzickými - poruchami a chorobami ako sú hyperaktivita a dyslexia). Počul už niekto niekedy o polobohovi-kanibalovi? Určite sa našiel nejaký obor, kyklop alebo podobná príšera, ale medzi nami smrteľníkmi, určite sa nenašiel medzi "obyčajnými" polokrvnými. Chvalabohu za to, pretože ako sa Jordan už poznal, vesmír by mu určite podobný neduh rád nadelil. Nie z nejakého konkrétneho dôvodu, ale len preto, lebo môže, pretože na to má moc i právomoc a nikto do toho nemôže hovoriť, pretože by sa stalo niečo ešte horšie. Veru, nech žijú tri staré sudičky a ich nekonečné pletence smrteľných i nesmrteľných osudov! Celkom rád by poznal, kto im toto zadal za úlohu, veď aby senilné babky ovládali životy druhých, to je šialené! Starí Gréci si to asi moc nepremysleli... Radšej takéto pračudesné myšlienky, ku ktorým mal očividné sklony, vytlačil a ďalej sa sústredil na biely výkres formátu A2 pred sebou. Už asi desať minút sám sedel v tomto ateliéri a snažil sa v sebe zapáliť umeleckého ducha, poznáte to, taký drobný Apollónko, čo vás ovláda prstíky, keď držíte v rukách štetec alebo ceruzky či, ako v Jordanovom prípade, voskovky. Nemal tu žiadneho nahatého modela, avšak v hlave si držal nejakú predstavu, ktorú chcel premiestniť na ten papier, aby sa oň podelil so svetom. No ani po niekoľkých pokusoch (čoho dôkazom boli pokrkvané biele guče pod jeho vysokou stoličkou) sa neblížil ku konečnému, relatívne uspokojivému riešeniu. A tak to skúšal stále a stále dookola s pocitom, že je čoraz horší. Najradšej by si popravde pospal, ale bojoval s tým.
To, že tu po ktovie akom dlhom čase nie je sám, si uvedomil, až keď tak príjemné, i keď trochu iritujúce, ticho prerušil nejaký dievčenský výkrik - presnejšie nadávka. Zastavil sa s rukou na výkrese a naklonil sa trochu doprava, aby videl, čo sa deje, ale v tomto bordeli ste mohli byť radi, že ste sa sami nestratili, nieto ešte hľadal niekoho iného! To dokázali asi len Aténine deti, ktoré tu boli ako doma, no on, syn Hypna, boha spánku, mal talent iba na spanie....toď vše. Napriek týmto myšlienkovým pochodom sa však predsa len zodvihol a potichu ako šedá myška, za ktorú sa skoro neustále považoval, sa vybral dopredu, prekračujúc všetko možné, čo ležalo v uličke na zemi (a že väčšinu ani nevedel pomenovať!), až sa ocitol pri stojane, kde sedel zdroj tohto hunbuku. Dievča, jakživ ju tu nevidel, celé červené od čohosi, čo vyzeralo ako krv, no až pri pozornejšom kuknutí mu došlo, že je to farba vytlačená z puzdra, ktoré držala v ruke. Natiahol sa ku vedľajšiemu stojanu a vzal z neho handričku. „Nech sa páči," povedal a podal jej ju akoby sa nič nedialo.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 14
Age : 19
Location : Hermes' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Umělecký koutek

za Sun Feb 11, 2018 3:06 pm
Kde kdo by se jí začal smát, ale to by nebylo ono, aby nenahodila vražedný pohled a nezačala, nejlépe španělsky, nadávat do všech možných druhů na tomhle světě. No a poradím vám, že do satyrů fakt nikomu nadávat nebude. Stejně za všechno mohla ta zpropadená barva. Tuba. Plátno. Stojan. Vlastně celý umělecký koutek. Hledala by vinu v komkoliv jen ne u sebe. Očka v barvě hořké čokolády propalují tu ďábelskou věc tak nepříjemným pohledem, že sama vidí pomyslný plamínek kolem zapatlané tuby. No a tak místo toho, aby se očistila prostě sedí a zírá na svoje ruce, protože proč ne. V hlavě vymýšlejíc nejrůznější kletby se raději ani neotáčí na těch pár lidí kolem ní. Už tak na sebe strhla pozornost natolik, že to jednoho mladíka odtrhlo od jeho práce. Chudák Thea si ani nevšimla, že se objevil u jejího rádoby uměleckého minikoutku, takže sebou v první chvíli trhla, když se otočila jeho směrem. Vlastně bylo jen otázkou času, kdy za to všechno začne osočovat právě jeho, když se nejspíš se zvědavostí přimotal do její společnosti.
Naštěstí drží jazyk za zuby a jen tiše těká pohledem z tubičky na svoji společnost, což však nemá dlouhé trvání, když jí mladík podá hadr. No, aspoň někdo se k tomu měl, i když na něj Thea hodí pohled, který jasně značí jedinou věc - vlastně neznačí nic, prostě jen neví, co si o tom má myslet. Jistě jí chce pomoc, ale ona na něj přesto hledí, jakoby spadl z Marsu a chvíli trvá, než si od něj hadr vezme. "Ehm... Dík." Ušklíbne se a začne si mnout tvář, aby se toho sajrajtu zbavila co možná nejrychleji. K jejímu štěstí to nejde nejhůř dolu, ale tvář jí stejně zůstane lehce narůžovělá a tmavě modrá mikina? Jeden červený flíček na okraji kapuci hadrem asi dolu jen tak nepůjde. Teprve teď pořádně může věnovat pozornost tomu, kdo se jí snažil bezdůvodně pomoci. Nebo se jen nemohl dívat na to, jak plýtvá barvičky. "Asi jsem tě vyrušila." Vydechne a mrskne hadr zpátky tak, kde byl. No střelec nikdy nebyla dobrý, proto se nad padlým kusem látky zašklebí a zvedne se, aby ho zvedla a aspoň pro jednou nebyla nepořádná. Stačí, že v jídelně kope jídlo pod lavici. Teprve až když se otočí, stojí své pomocné ruce tváří v tvář - tedy když pomineme fakt, že s nějakou rezervou vyšší než ona. "Klidně se můžeš zase vrátit k práci." Máchne rukou s myšlenkou, že ho musela nadávkou vyrušit.
avatar
Son of Hypnos
Počet postů : 3
Age : 24
Zobrazit informace o autorovi

Re: Umělecký koutek

za Sun Feb 11, 2018 3:49 pm
Obočie sa mu trošku zvedavo zavlnilo, keď sa naňho pozrela akoby mu za tú cestu, čo k nej došiel a slušne podal handru na utretie, narástol uprostred čela tretie jasnovidecké oko alebo sa mu po nekonečných rokoch vrátilo zákerné akné - časť minulosti, za ktorou skutočne nesmúti. Viac či menej si však bol istý, že jeho tvár je stále tá istá a neobjavila sa ani čarovná drzá tretia ruka, a tak si to vysvetlil proste len tým, že nečakala nejakú...pomoc. Niežeby šlo o veľkú vec, veď podanie kusu látky je skoro samozrejmosť, to len väčšina obyvateľov tohto Tábora na niečo tak do očí bijúce ešte neprišla. Čo narobíte, tínedžeri! Ako presne to tu Cheirón inštruktori alebo hociktorý z vrchného vedenia vlastne zvládajú? On má dosť často zvládať svoj vlastný zrub a pri všetkej úcte, je tam sám! Zdá sa, že Hypnos nie je taký dvíhač sukní ako Áres alebo Hermes, za čo je v konečnom dôsledku viac ako len vďační, pretože mať šesť či osem súrodencov, ktorých si sotva zapamätá a nebude o nich i tak nič vedieť, to by bola skutočná nočná mora. Dnes pri večeri mu za to dám poriadnu obetu! Sedenie pri stole sám ako palec bolo každý deň dosť deprimujúce, a tak si nikdy moc nedal záležať na obetách a robil to viac-menej len preto, že sa to patrilo, ale mimo slušnosti by mu nehodil viac ako jednu či dve jahody. Teraz však dostane poriadne stehno a dve plechovky coli! Alebo džúsu, podľa toho, čo sa ku Jordanovi dostane skôr. „Maličkosť," povedal a mávol nad tým rukou ani čoby perfektná reprezentácia jeho zhovorčivosti. Ak ju tak sledoval, napadlo mu, či si radšej nemal zohnať nejakú suchšiu handru, pretože vďaka vlhkosti si tú farbu len pekne natrela po tvári, takže v konečnom dôsledku pôsobila ako pomaľovaná Indiánka s beloškými predkami...čo je trochu rasistické označenie, ale nie je tu žiadny telepat, aby ho odsúdil za ťažké predsudky. „Trochu," priznal, „ale ono sa tu furt niekto potkne a hreší ako pes, čiže to nie je žiadna novinka. A možno i malé natiahnutie nôh pomôže dostať do seba trochu toho umenia." Bolo to pekne hlúpe odôvodnenie, ale nechcel, aby sa náhodou ona kvôli nemu cítila hlúpo alebo ako malá otrava. Rýchlo sa trochu naklonil na bok, keď hádzala handru a spravil krok dozadu, keď sa rozhodla ho zdvihnúť. Nemal by problém urobiť to sám, no bola rýchlejšia. Keď sa však zodvihla, ocitla sa v jeho tesnej blízkosti a jemu sa kdesi v podvedomí okamžite rozpípalo červené svetielko naznačujúce ohrozenie - narušenie osobného priestoru. Panicky teda rýchlo urobil jeden ďalší krok dozadu. „Stále však potrebuješ červenú farbu, nie je tak? Môžem ti nejakú nájsť, ak chceš," červená vedela byť v ateliéri pekne vzácna farba, pretože ju využíval skoro každý, a tak jej bol nedostatok hocikedy, keď ste prišli. Jordan už osobne videl, ako sa kvôli jednej tube strhla bitka, pretože vyspelí potomkovia Olympanov nepoznali alternatívu zvanú "miešanie farieb," ale nemal potrebu im to hovoriť - ešte by do toho šupli aj jeho a o to fakt nestál.
avatar
Unclaimed
Počet postů : 14
Age : 19
Location : Hermes' cabin
Zobrazit informace o autorovi

Re: Umělecký koutek

za Sat Feb 17, 2018 1:36 pm
Bylo fajn vidět, že se tu najde i někdo ohleduplný a hlavně někdo, kdo nemá potřebu předvádět svoje rádoby balící techniky. Thea by to to možná pochopila u syna boha války, ale syn Apollóna se zrovna neměl čím chlubit, pokud nepočítáme to, že se lusknutím prstu v létě pod náporem slunečního světla rychle opálí. To bylo asi tak všechno. Solárko zrovna nebylo nic, co ji lákalo, za to umění? To už bylo něco z jiného soudku. Nepatrně kývne a povzdechne si, když se přizná k tomu, že ho vyrušila. No a koho nevyrušila, byla by schopná z jedné malé kapky červené barvy udělat krev asi stejně rychle, jako Dionýsos vodu ve víno. "V tom případě se omlouvám." Odvětí tiše, tak tiše, že jsou slova směřovaná pouze k němu, až je to děsivé v porovnání s předešlým nadáváním. Polkne, nerada se omlouvá, ale v přítomnosti jeho osoby měla menší nutkání to udělat, už jen proto, že se zvedl a byl ochotný jí pomoc. Zvedne pohled, když za potvrzení jejího vyrušení dodá ještě větu, s kterou musela po krátkém zamyšlení vlastně souhlasit. "To máš asi pravdu." Rozhlédla se a při představě, jak někdo zakopává o štětce na zemi, se maličko pousmála. "Jedno jediný místo v táboře, kde je neskutečnej bordel." Jo a pak ještě Hermův srub, ale to se obecně moc nezmiňuje, protože tomu Hermovi potomci profesionálně přezdívají pracovní pořádek, který by spíše nazvala hromadou nakradených věcí, z kterých se div nevyhrabe sám nějaký satyr nebo nymfa. Představa že si jdou do lesa ukradnout nějakou nymfu je děsivá stejně jak, jako je zajímavá. No, až se jednou bude pohřešovat nějaký instruktor, bude určitě svázaný mezi tou hromadou harampádí. Z myšlenek jí dostane povšimnutí, že před ní trochu ucouvl, to ostatně přejde jen s menším úsměvem uspokojení na tváři. Slova k životu probudí až nabídka červené barvy, z které hodlala hodně rychle vycouvat, protože samým překvapením z něho samotného zapomněla, co chtěla vlastně vytvářet. "Je to od tebe hezké..." Na chvíli se zadrhne, když vlastně zjistí, že nezná jeho jméno, aby dala na větu správný důraz. "Nebude to potřeba, já vlastně... no asi nic malovat nebudu. Nechci. Můžeš se nerušeně vrátit ke svojí práci. Celkem by mě zajímalo, co tu tvoříš." Lehce se zhoupne na chodidlech a s rukama za zády přešlápne, při čemž na něj hledí velká hnědá kukadla plná zvědavosti.
avatar
Son of Hypnos
Počet postů : 3
Age : 24
Zobrazit informace o autorovi

Re: Umělecký koutek

za Sat Feb 17, 2018 4:03 pm
Mávol nad tým ruku akoby sa snažil odohnať otravný hmyz alebo niečo veľmi miniatúrne, veľmi dorážajúce na jeho osobný priestor i ponižšie sebavedomie, ktoré je značne paradoxné k niektorým aspektom jeho charakteru i histórie. No čo, keby bol život jednoduchý, pravdepodobne by nebol hyperaktívnym polobohom bez priateľov a známych, ale iba jednoduchý chalan s prostými problémami... Krásna to predstava! „To je v poriadku, mohlo sa stať aj horšie. Napríklad, keby som niečo už vytvoril, a ty si mi to zničila...pravdepodobne by som našiel partu harpyí a postaral sa, aby ťa už nikdy nikto nenašiel." Pokrčil plecami s úsmevom ako to najnevinnejšie dieťa na planéte, čo je tak typické klišé obraz vysokointeligentných batoliat v animákoch od Pixaru, ktoré neplánujú nič menšie ako svetovládu. „Keďže som ale poriadne ešte nič nevytvoril a ty to nezničila, myslím, že sme v pohode?" Či to už skutočne bola otázka hodná kratučkej odpovede na uistenie jeho zakríknutej duše, alebo len rečnícky prostriedok na odhadnutie ich momentálneho...čohosi, keďže vzťah bol po troch vetách z oboch strán prisilným označením. Na to možno ešte čas bude. Niežeby sa Jordan plánoval viazať! On bol v konečnom dôsledku celkom samotárskym tvorom a predstaviť si, že by mal s niekým chodiť a oblizovať sa za najbližšími kmeňmi stromov? Fuj, hnus! Až sa mu postavili na rukách chlpy pri takej hroznej predstave, nanešťastie, veľmi úspešne sa mu vypálila sakra hlboko do vnútornej strany sietníc. Tú predstavu len tak z očí nedostane! Ukázalo sa, že jeho ochota pomôcť pri hľadaní vzácnej červenej farby v tomto neporiadku nie je potrebná, čo ho popravde trochu sklamalo vzhľadom k faktu, že by rád pomohol. Asi si to bude musieť niekde vynahradiť. „Popravde je mojím jediným produktom iba hromada dokrkvaného papiera, pretože mi akosi nejde nakresliť, o čo sa tak moc snažím. Donekonečna ma to vytáča, ale všetci asi nemôžeme byť deťmi Atény, aby sme boli úžasní, že?" Až prineskoro si uvedomil, že by sa mal možno trochu krotiť, pretože toto rýpnutie bolo na účet matky asi drvivej väčšiny momentálnych návštevníkov a tí by si to mnohokrát mohli vziať skutočne celkom osobne, lebo nie každý je tak letargický voči svojmu božskému rodičovi ako práve Jordan. A čo ak by aj jeho "spoločníčka" patrila do tej partie? Nevyzerala na to síce, ale ktovie? Genetika je genetika.
Sponsored content

Re: Umělecký koutek

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru